Jan Ámos Komenský
29. 4. 2008
JAN ÁMOS KOMENSKÝ
Největší spisovatel pobělohorské emigrace, filozof, moravský teolog,pedagog, spisovatel,politik,publicista,prozaik i básník a poslední biskup jednoty bratrské Jan Amos Komenský (Comenius) se narodil v roce 1592 v Nivnici na jihovýchodní Moravě.Pocházel z českobratrské rodiny a jeho otec byl z obce Komny (odtud Komenský). Roku 1608 začal studia na latinské škole v Přerově, odkud odešel na vysokou školu do Herbornu a Heidelbergu v Německu. Již při studiu začal psát dvě velká díla: Poklad jazyka českého, což měl být velký slovník, a dále encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí. Tato díla nedokončil. Po ukončení školy působil v letech 1614–16 v Přerově jako rektor latinské školy. Roku 1616 byl vysvěcen na kazatele a odešel do Fulneku, kde působil jako rektor tamější školy a jako kazatel Jednoty bratrské. Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu Vizovskou. V této době píše spis Listové do nebe. Po porážce stavovského povstání (1621) byl J. A. Komenský nucen opustit Fulnek a skrýval se na různých místech v Čechách a na Moravě, protože odmítal konvertovat ke katolictví.Po roce ukrývání mu zemřela jeho žena a dvě děti na mor. Pod vlivem událostí píše filosofické spisy Truchlivý a Hlubina bezpečnosti. V roce 1624 působil v Brandýse nad Orlicí, kde se také seznámil se svoji druhou ženou Marií Dorotou.V roce 1628 odešel do exilu do polského Lešna, které se stalo centrem bratrské víry. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství, např. v díle Nevržení krátké o obnově škol v Království českém. V Lešně byl zvolen biskupem a písařem, brzy se stal i zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V tomto období vznikla velká část jeho děl, především pak z oblasti pedagogiky jako např. Velká didaktika. Napsal Didaktiku českou, kterou později přepracoval do latinské podoby Didactica magna. Postupně se jeho díla jako Brána jazyků otevřená a Informatorium školy mateřské stala známa po nekatolické Evropě a byl zván na různá místa na univerzitách. Roku 1642 odešel do Švédska kam ho pozvali, aby jim vytvořil učebnice. Vzniká zde spis Nejnovější metoda jazyků. V roce 1649 se oženil potřetí, tentokrát s Janou Gajusovou. Když byl v roce 1648 uzavřen Vestfálský mír a tím skončila třicetiletá válka, skončily též naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se loučí s vlastí a církví spisem Kšaft umírající matky jednoty bratrské.O 3 roky později přijímá nabídku Zikmunda Rákocziho ověřit si své názory v praxi na pansofické škole. Pro své žáky vytvořil příručku Pravidla mravů a také zde vzikla učebnice Svět v obrazech a Škola hrou.
V letech 1654-1658 Komenský opět pobýbá v Lešně. Roku 1656 při požáru Lešna přichází Komenský o všechen majetek i cenné rukopisy jako Česko-latinský slovník, na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo. Tuto ztrátu nesl velice těžce a prakticky se z ní nikdy nevzpamatoval. Na pozvání svého přítele Louise De Geera odjíždí do Amsterodamu.Konec svého života strávil v Holandsku. Zde vydává soubor svých 43 spisů pod názvem Opera didactica omnia. Vznikají zde i menší díla a dílo Jedno potřebné byvá považováno za jeho závěť lidstvu. Zemřel 15.listopadu 1670 a byl pohřben v kostelíku v Naardenu.
DÍLA JANA ÁMOSE KOMENSKÉHO
- O poezii české – snaha obrodit poezii a české básnictví
- Listové do nebe – fiktivní dopisy chudých ke Kristu, stěžují si na bohaté. Kristus je utěšuje a kárá bohaté, všechny nabádá, aby zůstali poslušni božích zákonů. Toto dílo je výrazně ovlivněno myšlenkami Jednoty bratrské.
- Truchlivý - zamyšlení nad rozporem rozumu a víry. Napsal po smrti své první ženy a dětí.
- Moudrost starých Čechů – sbírka starých pořekadel a přísloví
- Poklad jazyka českého – podrobný slovník všech českých slov. Měla být vysvětlena i gramatika. Chtěl zachytit i nespisovná, nářeční a přejatá slova. Materiál sbíral celý život. Slovník se nedochoval, jelikož shořel v Lešně
- Via lucis (Cesta světla) - zabývá se zde pansofií (vševědou). Byl toho názoru, že když u lidu zmizí nevědomost, války ustanou. Aby došlo k nápravě lidstva, vládnout by měl sbor mudrců.. pro lepší dorozumění mezi národy je třeba zavést novou řeč, které by všichni rozuměli. Latina je podle něj příliš těžká.
- Přemyšlování o dokonalosti křesťanské
- Hlubina bezpečnosti – čím více se člověk vzdaluje od Boha, tím větší je jeho beznaděj.
- Kancionál – sborník duchovních písní, české žalmy.
- Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – vyjadřuje víru, že se odkazu Jednoty ujme český a moravský lid. Postava matky je symbolem Jednoty bratrské, která je odsouzena k zániku, ale matka ve své závěti odkazuje hlavní myšlenky příštím generacím. (kšaft = závěť).
- Labyrint světa a ráj srdce (1631) – jde o kritiku společnosti (tzv. satirická alegorie), psal ho v těžké době, často se k němu vracel a doplňoval ho.
- Pokračování v bratrském napomínání - vlastní životopis
- Didactica magna (latinsky Velká didaktika) – jedná se o spis o vyučovacích metodách.
- Didactica – tj. umění umělého vyučování.
- Informatorium školy mateřské – rady matkám k výchově dětí před školou.
- Brána jazyků otevřena – latinsky, pojednání o důležitosti jazyků a jak se jim učit.
- Grammatica latina – latinsky, učebnice latiny
- Nejnovější metoda jazyků - teorie jazykového vyučování.
- Orbis pictus (Svět v obrazech) – původně učebnice latiny, později i jiných jazyků.
- Škola hrou-soubor osmi latinských divadelních her, které měly prohloubit praktické řečové znalosti žactva
- Škola na jevišti – pedagogické školské drama
- Schola Pansophica (1650) – navrhuje mimo jiné, aby žáci latinské školy alespoň jednu hodinu týdně četli současné noviny; zavedl tedy jako první média do výuky.
- Theatrum universitatis rerum (Divadlo světa) – spis o důležitosti vzdělání (latinsky).
- De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských)
- Navržení krátké o obnovení škol v Království Českém - návrh školské reformy
- Opera didactica omnia (Veškeré spisy) - soubor 43 didaktických spisů
Jan Amos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce
Poutník hledající smysl světa a bytí je provázen dvěma neodbytnými průvodci - Všezvědem Všudybudem a Mámení Mámilem. Každý máme na očích "brýle mámení" se "skly domnění" a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily "křivě jaksi", může a chce se vlastníma očima dívat. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami s ulicemi a "ryňky", jehož půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také "stav domovní". Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, "zvláštnější" lidé dosáhnou hradu Štěstí. Střídání zblízka viděných scén, dialogů i monologů v alegorické satirické nadsázce oživuje osobitý traktát a přibližuje ho dramatu, a to i hovorovými prvky jazyka jeho první, rozsáhlejší části, vlastního lidského labyrintu. Mámil s Všezvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství "sladké s hořkým se mísí". Jak lidé namáhající se "do přetržení" mohou "svým pachtěním chleba sotva obhájiti". Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Soudí jejíž hašteřivost, namyšlenost, úplatkářství, počínající už školními "exámeny", chlubivou okázalost jejich knihoven a povrchnost opravdových znalostí, autorství, které jen přelévají a ředí vědu z jedné knihy do druhé, náboženskou nesnášenlivost i rub života církví. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva bezprávím, poměry za neomezené moci knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů... A stav soldátskorytířský? "Šlapati dlážku, převěšovati dvě nohy přes koně, honiti chrty, zajíce a vlky, zavoditi sedláky do robot, sázeti je do věží..." Směšnohrdinský obraz nekončí ani návštěvou hradu Moudrosti či Štěstí. Jak pošetile je lidé chápou! Všude jen úlisnost, vzteklost, bitvy, pálení a jiné muky: "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!" volá Komenský. "Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou bídným!" A tu slyší hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti.
JAN ÁMOS KOMENSKÝ-VELKÁ DIDAKTIKA
- dílo pedagogické, zachycuje teorii
- obsahuje zásady moderního vyučování a výchovy, každý člověk má právo na vzdělání bez ohledu na původ, bohatství a pohlaví
Dílo se dělí na dvě části: Rady pro učitele :metoda názorné ukázky (názornost); výklad na příkladech, obrázcích...; postupovat od jednoduchého k složitému, od známého k neznámému... Komenský odmítal tělesné tresty, ale zdůraňoval nezbytnou kázeň pro výuku
Rady pro studenty :žákům říká, že předpokladem k učení je nadání, rozum a píle; nedostatek nadání lze částečně dohnat pílí a každý člověk je schopen se něčemu naučit, pokud má o to hlavně zájem
ZKOUŠKY-OPAKOVÁNÍ:
1) odříkání látky
2) diskuze o látce
3) využití v praxi
2) diskuze o látce
3) využití v praxi
VZDĚLÁVACÍ CYKLUS:
Ve Velké didaktice najdeme rozdělení vzdělávacího cyklu do 4 stupňů po 6 letech:
1) do 6 let je dítě vychováváno v rodině
2) chlapectví: 6-12 let, škola obecná (1. stupeň ZŠ)
3) dospívající věk: 12-18 let, škola latinská; gymnázium; střední škola
4) jinožství: 18-24 let, akademie a cesty = vysoká škola na akademii 4 roky a 2 roky na cestách
1) do 6 let je dítě vychováváno v rodině
2) chlapectví: 6-12 let, škola obecná (1. stupeň ZŠ)
3) dospívající věk: 12-18 let, škola latinská; gymnázium; střední škola
4) jinožství: 18-24 let, akademie a cesty = vysoká škola na akademii 4 roky a 2 roky na cestách